Proč?: 1 kapitola

18. října 2012 v 19:44 | Zuzanka |  Zázraky se dějí
Tady je moje první povídka, snad se bude líbit.


Jmenuju se Haruno Sakura a je mi pět let. Jedu s rodiči na dovolenou do Japonska.
Mami, jaké je to v Japonsku? ptá se malá Sakura.
Pěkné, uvidíš že se ti tam bude líbit. odpoví jí.
Pospěšte si, letadlo nám za chvíli odlétá. volá na ně otec.
A tak malá Sakura se svými rodiči nasedli do letadla a chystali se na odlet z letiště. V letadle bylo plno a hlučno. Rodinka si našla svá sedadla a sedli si pospolu. Sakura seděla u okna, vedle ní její matka a na kraji její otec. Měli letět přes noc. Sakuře se moc spát nechtělo, proto se dívala z okna, ale za chvíli stejně usnula.
Když se probrala, přistávali na letišti v Japonsku. Sakura nemohla uvěřit svým očím. Tohle je Japonsko. Šli na terminál, kde si vzali věci a pak se vydali ven z letiště, kde už na ně čekalo auto. Bylo velmi malé, ale jim stačilo. Nejprv udělali zastávku v hotelu, kam si dali věci a pak vyrazili na průzkum města. Její rodiče uměli dokonale japonsky, takže se domluvili s lidmi ve městě. Koupili si mapu a začali plánovat, kde všude by bylo dobré zajít.
Mami, že se půjdem podívat na Tokijskou věž. škemrala Sakura.
To víš, že půjdem. smála se maminka.
Prohlídli si město, a protože byli unaveni po dlouhé cestě, vrátili se do hotelu a šli spát. Další den se chtěli podívat na Tokijskou věž, kterou slíbili Sakuře. Když byli u Tokijské věže, Sakura na ni hleděla s otevřenou pusou.
Páni, půjdeme na horu? optala se, i když znala odpověď.
Ano půjdeme, takovou krásu si přece nenecháme ujít. řekl otec.
Další den se šli podívat k Zakázanému městu. Obdivovali jeho krásu, rádi by se podívali dovnitř, ale byl tam zakázaný přístup všem. Tak jim nezbylo než město pozorovat z venku. Pak následovaly další památky Japonska. Sakura využívala svůj volný čas, aby se naučila aspoň trošku japonsky, neboť jí ten jazyk přišel zajímavý. Postupně jí to začínalo jít. Rodiče byli na ni pyšní. Byli tam už skoro měsíc a zbývali jim ještě tři dny. Tak se rozhodli, že navštíví i jiné města, v kteréch je třeba zábavný park nebo koupaliště a jiné atrakce. A tak nadešel čas se pomalu balit a chystat k odletu spátky do rodné země.

Na terminálu odevzdali své věci, aby se dostali do letadla, kde už pak ty věci budou mít. Chýlilo se k odletu. Za chvíli hlásili, že má letadlo spoždění. Tak ještě hodinu počkali a pak si šli sednout do letadla. Seděli tak jak, když letěli do Japonska. Za chvíli se letadlo vzneslo a letěli, ale tentokrát přes den. Sakura sledovala z letadla okolí a moc se jí to líbilo.
Mami, kdy doletíme domů? ptala se Sakura.
Za pět hodin. odpovědělá jí s úsměvem.
To, ale nevěděli že už nedoletí. Po dvou hodinách se v letadle objevila porucha, která se nedala opravit. V letadle zavládl zmatek. Po patnácti minutách boje se letadlo zřítilo poblíž Konohy.
Bylo jen pár, těch co přežili. Mezi nimi byla i malá Sakura. Tu rychle převáželi do Konožské nemocnice, neboť byla velmi těžce zraněná, ale malá šance na přežití tu byla. Sakura byla na sále šest hodin a operace se na konec zdařila. Jenže se stále ani po čtrnácti dnech neprobírala. Doktoři nevěděli proč.
Mezitím Sakuře v hlavě probíhali myšlenky na rodiče a na vše co s nimi zažila. Ptala se sama sebe proč ona musela přežít a její rodiče ne. Byla velmi zoufalá. Pak jí pohltila tma. Sakura se hrozně bála, ale pak jí někdo pohladil po vlasech a pošeptal do ucha:
Vše bude dobré. To zvládneš, jednou se smíříš s tím, že už tady nejsme. Nauč se věřit že všechno dobře dopadne a ty budeš šťastná.
V těch hlasech poznala hlasy svých rodičů. Začínala cítit teplo u srdce.

Další díl: Nový začátek
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | E-mail | Web | 18. října 2012 v 22:09 | Reagovat

to sis tak trochu vymyslela, že nemumíš psát co...opravdu pěkné, jsem zvědavá co bude dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama