Pro tebe

7. ledna 2013 v 16:53 | Zuzanka |  Jednorázové díly


,,Tak dlouho jsem tu nebyl a těšil se, až znovu uvidím ty nádherné smaragdové oči. Jenže když se konečně vrátím zpátky do Konohy, ty tady nejsi. Zmizela jsi a nikdo o tobě nic neví. Sakuro, kam si jen šla? Kde teď jsi a s kým? To jsem tě tenkrát tak moc zranil, že kvůli tomu činu tady nejsi? Jsem hrozný, vím to. Ale tenkrát jsem neměl na výběr. Musel jsem to udělat. Snad ještě žiješ. Chci spatřit ty nádherné zelenkavé očka, která zdobila tvou tvář. I kdyby jsi už byla vdaná, nebo po smrti, chci tě ještě aspoň jednou vidět. Chci tak moc, že ani nevím, co dělám. Běhám tady po lese a volám tvoje jméno. Bohužel marně. Na moje volání odpovídá jen šumění stromů. Ale já se nevzdám. Najdu tě. Přiznám svoje city k tobě a počkám na tvůj rozsudek. Pro tebe udělám cokoliv. Klidně se i zabiju. Chci být jen tvým." Sasuke utíkal lesem a stále myslel na krásnou růžovlasou dívku Sakuru.
,,I když je Orochimaru mrtvý, nikdo tě nikdy nenajde Haruno. Neboj, už moc dlouho trpět nebudeš. Jsi dost slabá a za pár dnů pojdeš hladem." zasyčel na Sakuru jeden z Orochimarových poskoků a odešel z jedné podzemní hrobky, kde byla přikována řetězy, aby nemohla utéct.
,,Proč musím být stále tak slabá. Proč mě krátce po Sasukeho odchodu zajal Orochimaru. Je sice teď mrtvý, jelikož ho Sasuke zabil, ale on o mě neví. Nikdy by se o mě nezajímal. Jsem mu ukradená. Už nechci slyšet to jeho "jsi otravná", ani nevím, jak dlouho už tady jsem, několik měsíců nebo dokonce roků? Stále cítím to samé, stále tě miluju i po tom všem. Chci tě vidět. Nezáleží na tom, že se sotva postavím na nohy, že jsem zmlácená a ztýraná jako nějaký pes. Záleží mi na tobě, i když znovu uslyším "jsi otravná", alespoň uvidím tvoje černočerné oči, ve kterých se pokaždé ztrácím a uslyším tvůj sametový hlas. Pak klidně můžu zemřít. Už neprosím, aby mě někdo zachránil, jako dřív. To se nestane. Já už nemám síly. Zdá se mi to, nebo sem opravdu jde světlo? Tak dlouho jsem ho neviděla. To musel Orochimarový poskok špatně dovřít hrobku. Hele, právě sem vletěl motýl. Je nádherný. Neviděla jsem žádnou jinou bytost po dobu, co tady jsem, jen Orochimara a jeho poskoka, kteří se mi vysmívali a mlátili. Říkali, co dělá Sasuke, jak ubližuje ostatním. Já jim to ale nevěřím. Možná je Sasuke jiný než ostatní, ale nezabil by nevinné." a najednou ztěžka promluvila, spíš zasípala z posledních sil ,,Leť motýlku. Dostaň se odsud. A buď volný. Tvou volnost bych chtěla mít. Opatruj..." a upadla do bezvědomí.
Sasuke potkal na cestě Orochimarova poskoka, který se mu vysmíval. Slyšel, koho volá a věděl, že už se jí nedovolá.
,,Helemese, není to náhodou Sasuke Uchiha? A někoho hledá? Snad né tu růžovou skvrnu? Tu, která je nejspíš teď mrtvá."
,,Kde je Sakura?! Co jsi jí udělal?!" naštval se černovlásek.
,,Nic, jen s Orochimarem jsme jí týrali několik let. Asi po dobu co ty jsi byl u nás. A ty sis ničeho nevšiml." šklebil se poskok.
,,Ty..." zasyčel a než se poskok nadál jedna mu přistála. Sasuke mu zlomil nos.
Pak se do sebe pustili. Bojovali o to, kdo přežije. Sasuke měl navrch, proto ho velmi snadno porazil. Když poskok umíral, procedil ještě mezi zuby ,,Jí nikdy nenajdeš a jestli ano, tak akorát mrtvou." a zemřel.
Sasuke nevěděl, co má dělat, myšlenky se mu honily hlavou jako splašené.
,,Orochimaru měl celou tu dobu Sakuru? On jí celou dobu ubližoval? Ale kde jí věznil? Nikdy se nezmínil o žádném místě, kde by to šlo." z přemýšlení ho najednou vytrhl motýl ,,Jé. Ten je nádherný. Počkat ta vůně. Ta přeci patří Sakuře." pak promluvil ,,Motýlku, neřekl by jsi mi kde najdu tu dívku, u které jsi nedávno byl? Promiň. Já zapomněl, že neumíš mluvit. A cestu by si mi asik neukázal, viď?" náhle se mu motýl otřel o tvář a pomalu se rozletěl pryč. Pak se otočil a pokusil se mu naznačit, ať běží za ním.
,,Ty chceš, abych tě následoval?" zeptal se Sasuke.
Motýl jen zatřepotal křídly a černovlásek pochopil. Vydal se za motýlem, který po hodině cesty zmizel v hrobce. Sasuke odsunul víko a nahlédl dovnitř. Zděsil se hrůzou. Když spatřil bezvládné tělo růžovlásky.
,,Pane bože, jak ti to mohli udělat? Takhle přece nikdo nikoho nedokáže zmrzačit." Sasuke vlezl do hrobky, sundal růžovlásce řetězy a vzal jí něžně do náruče. Rozloučil se s motýlkem a poděkoval mu. Pak se Sakurou vyšel z hrobky. A venku jí pošeptal do ucha ,,Vydrž Saky. Budeš v pořádku. Už nikdy tě neopustím. To ti slibuju. Miluju tě." pak se s ní přemístil přímo do nemocnice v Konoze.
Tsunade se jí hned ujala, když spatřila Sasukeho se smutnou tváří a jak v náručí svírá zubožené Sakuřino tělo. Pak když Sakura byla stabilizována, se vydala za černovláskem.
,,Sasuke? Sakura je stabilizována. Můžeš pak za ní jít, ale teď spí. Odpovíš mi na pár otázek, ano?" promluvila na nevnímajícího černovláska v čekárně.
,,Hm. Co chcete vědět?"
,,Kde jsi jí našel? Ani naše nejlepší týmy jí nedokázaly najít."
,,Ále, to je dlouhá historie." řekl s trochu lepší náladou.
,,Tak můžeš začít. Času máme dost."
,,Potkal jsem Orochimarova poskoka. Vysmíval se, že jí Orochimaru věznil a já o ničem nevěděl. Na místě jsem ho zabil, po tom co mi neřekl, kde ji najdu. Po chvíli přiletěl motýl, který byl nasáklý její vůní, tu nádhernou vůni poznám na sto honů." odmlčel se a pak pokračoval ,,Měl jsem pocit, že jsem se zbláznil, neboť jsem na něj začal mluvit. A on vyslyšel moji prosbu a dovedl mě k ní. Byla připoutaná řetězy v nějaké hrobce. A zbytek už víte. Co jsem se s ní dostal ven, přemístil jsem se s ní sem." umlkl.
,,Děkuju, že jsi mi to řekl. Můžeš za ní jít. Je na 195. Je to třetí patro úplně vzadu."
,,Jo. Děkuju." pak vstal a rozeběhl se k pokoji, kde měla ležet. Zastavil se před dveřmi, na kterých byla cedulka s jménem pacienta "Sakura Haruno" zaklepal a potichu vstoupil. Růžovláska stále spala. Proto si k její posteli přisunul židli, na kterou si následně sednul. Chytnul jí za ruku a pozoroval jí, jak v klidu oddychuje. Kolem půlnoci usnul. Hlavu měl položenou na kraji její postele. Ráno se jako první probudila Sakura. Jakmile uviděla Sasukeho, myslela, že vidí ducha. Nakonec usoudila, že se jí to nezdá a s úsměvem, který jí dělal trošku potíže, se s námahou posadila. Za hodinu po ní se probral i černovlásek. Když jí uviděl vzhůru, rozzářil se mu obličej štěstím.
,,Dobré ráno krásko." řekl, aniž by uvažoval.
,,Ahoj. Kde to jsem?" odpověděla mu sípavým hlasem Sakura.
,,V Konoze, v nemocnici."
,,A co tady dělám? Vždyť jsem byla v té hrobce."
,,Našel jsem si tě. A přenesl tě sem. No našel jsem tě pomocí motýla, který k tobě náhodou zabloudil."
,,Takový modrý s černými žilkami?"
,,Ano."
,,Tak toho jsem ještě viděla, než jsem upadla do bezvědomí." najednou se zarazila ,,Říkal, že si mě našel? Nebo jsem slyšela špatně?" radši se zeptala ,,Ty jsi mě hledal?"
,,Po tom co jsem se dozvěděl, že jsi zmizela, tak ano."
Sakuře se najednou vybavila slova, která jí někdo šeptal do ucha, ale pro ni v tu chvíli byla tak vzdálená. Po chvilce uvažování jí došlo, že to byl Sasuke.
,,A nezapomeň na svůj slib." usmála se.
,,Neboj nezapomenu. Na něj se ani zapomenout nedá."
Po týdnu růžovlásku pustili z nemocnice. Sasuke si prosadil, že bude bydlet u něj. Po roce se vzali a měli spolu dvě děti.

THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 17:09 | Reagovat

jj...to je to, co už jsem četla...mimochodem bylo to hezké

2 Zuzanka Zuzanka | Web | 11. ledna 2013 v 18:27 | Reagovat

[1]: dík

3 Aki Aki | Web | 13. května 2013 v 8:06 | Reagovat

Jeej to bolo dobré

4 Zuzanka Zuzanka | Web | 16. května 2013 v 21:46 | Reagovat

[3]: děkuju :D

5 Michyseji Michyseji | Web | 28. června 2013 v 12:10 | Reagovat

síce saky trpela , ale podla mna stálo to za to , že nakoniec sasuke prišiel ju zachrániťť
:)

6 Zuzanka Zuzanka | Web | 2. července 2013 v 21:45 | Reagovat

[5]: :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama