Sorry, I´m dark angel

18. ledna 2013 v 19:56 | Zuzanka |  J.....



,,To byl zase den. Zase mě pohltila temnota. Temnota mého srdce. Jak mám zvládat nezvladatelné. Proč bolest vnímám jinak? Nechápu sama sebe. Ve společnosti se chovám úplně jinak, než když jsem sama. V noci mě pohltí tma a já se stávám něčím jiným. Stává se ze mě padlý anděl. Anděl, kterého pohltilo zlo a beznaděj. Mám dohlížet na lidi a některé i trestat. Láska v našem světě neexistuje. Jsme nemilosrdní. Náš život trvá déle, než lidí. A přesto všechno, jsem se dokázala zamilovat. Ten kluk o tom neví. Je to tak lepší. Kdyby zjistil, co jsem zač. Zavrhl by mě. A nejhorší, co může být, je anděl se zlomeným srdcem. Ať je to jakýkoliv anděl, zla nebo dobra, trpí stejně." přemýšlela Liz, když šla domů.
,,Jsem doma." zavolala, i když věděla, že jí nikdo neodpoví.
Liz bydlela sama. Její rodiče byli mrtví, stejně jako ona. Jenže oni byli v nebi a ona patřila podzemí. Nevadilo jí to, byla na to zvyklá, spíš jí to vyhovovalo. Mohla si dělat, co chtěla a nikdy jí nikdo nic nevyčítal, když to udělala špatně.
Když se vyzula, šla bosky do svého pokoje. Hodila tašku na postel a šla do kuchyně, udělat si něco k jídlu. Jakmile se najedla, zamířila k jinému pokoji, kterým se dostala do světa, kam patřila. Šla podat hlášení, co se dnes dělo. Strávila tam pěkných pár hodin, ale u lidí uběhlo sotva pár minut.
Najednou kdosi zazvonil na domovní zvonek, a tak se Liz musela vrátit zpět do lidského světa. Seběhla po schodech a otevřela dveře. Tam stál on.
,,Ahoj Liz. Můžu s tebou mluvit?"
,,Ahoj Bade. Jo můžeš. co potřebuješ?"
,,Říct ti něco důležitého. A jestli se ti už nesvěřím, tak se zblázním."
,,No tak povídej." a zavedla ho do obýváku.
,,Miluju tě."
Liz na něj hleděla a nevěděla co říct. Nakonec ze sebe vysoukala.
,,Promiň. Já tebe sice taky miluju, ale nemůžu s tebou být. Né že bych nechtěla, ale nemůžu. Doufám, že to jednoho dne pochopíš. Jen bych ti ublížila a to já nechci." posmutněla a doufala, že to pochopí.
,,Aha. A můžeš mi aspoň říct důvod, proč ne?"
,,Bohužel to nejde. Toto jde mimo tebe. Je to můj problém, který bohužel nejde vyřešit."
,,Hm. Tak až se bude dát vyřešit a vyřešíš ho, tak za mnou přijď. Já na tebe počkám." a odešel.
,,Odpusť, ale tohle se vyřešit nedá. Já už mezi lidi nepatřím. Budu muset dojít za vedením. Říct jim, že svou povinnost, dohlížet na lidi, se jí budu muset zříct. Mám proto pádný důvod. Vše o mé existenci zanikne. Nikdo si mně pamatovat nebude. Dům, ve kterém bydlím, zmizí, stejně jako všechny papíry o tom, že jsem tu jednou byla. Nejspíš bude lepší jít už teď, než si to rozmyslím." a znovu se vydala k tajemnému pokoji. Prošla jím a zmizela. Po chvíli došla na vedení. Zaklepala a s hlavou vztyčenou vešla.
,,Dobrý den. Promiňte mi, že vás ještě ruším, ale mám na vás prosbu."
,,Jakou Liz?"
,,Chci se vzdát své povinnosti,dohlížet na lidi a zůstat navždy v tomto světě, protože jsem se zamilovala do člověka. Vím, že se to nemá, a proto chci, abych byla vymazána z jejích pamětí a nic a nikdo už o mě nevěděl."
,,Je to opravdu, to co chceš? Víš aspoň, co ten člověk cítí k tobě?"
,,Ano, vím. On mě taky miluje, ale já nechci, aby kvůli mně trpěl."
,,Takže tvoje odpověď?"
,,Zříkám se povinnosti, dohlížet na lidi a ujímám se místa, kam patřím, tady v podzemí, jako padlý anděl."
,,Ať je tedy po tvém. Ale pamatuj, ty nikdy nezapomeneš, a jestli se budeš trápit mnohem víc, už není naše starost. Můžeš jít."
,,Jak si přejete." a odešla, věděla, co se bude dít.
Bade šel spát s nepříjemným pocitem. Měl pocit, že se něco děje, je špatně. Nevěděl co. Než usnul, vybavila se mu naposled Liz. Pak usnul. Přes noc všichni, co měli rádi Liz, zapomněli. Ráno ž nikdo nevěděl, že někdo takový existuje, nebo existoval. Bade, ale přeze vše, měl divný pocit. Jakoby ztratil něco, nebo spíš někoho důležitého v jeho životě. Nemohl si vzpomenout, ale cítil, že tu je někdo, komu patří jeho srdce.
Liz se procházela po světě jí podobných. Vzpomínala na zážitky s Badema na vše, co v lidském světě objevila. Lásku, nenávist, smutek, radost, zoufalství, beznaděj, lítost, bídu pláč, city, chudobu, ale i zároveň bohatství, které lidem zaslepovalo oči. Ten svět jí hodně změnil. Teď byla jiná. Cítila to, co dřív ne. Naučila se milovat druhé. Jít za svým snem, i když jeden zahodila. Sen být s Badem. Chvíli toho litovala, ale nakonec se smířila se svým osudem. Bylo to její rozhodnutí, neměla by toho činu litovat. Určitě je Bade šťastný, říkávala si občas pro sebe. Jenže opak byl pravdou. Bade se stále trápil. Chtěl si vzpomenout. Bohužel nemohl. Jeho vzpomínky na ni, mu bránilo kouzlo zapomnění. Nedovolovalo si mu vzpomenout. Kdyby si vzpomněl, trpěl by ještě víc. Třeba by ji začal i hledat, ale nenašel by liz. Brána do podsvětí byla stejně pevně uzamknutá a bůh ví kde. Velmi těžko se hledá a kdo ji našel, se už nikdy nevrátil.
Dny plynuly a nebeští andělé se už nemohli dál dívat, jak trpí. Jednu noc, když spal, zrušili kouzlo, které mu bránilo si vzpomenout. Jakmile se mu ve snu všechno vybavilo, probral se a převlékl se. Pak se vydal na místo, kde kdysi bydlela ona. Ta, kterou tak beznadějně miloval. Když tam doběhl, zkoprněl. Po domě ani památka, jako by tam nikdy nestál. Byl vyděšený a přemýšlel, jak je to možné. Najednou se před ním kdosi zjevil.
,,Bade. Liz v tomhle světě už nenajdeš. Není už mezi vámi. Je zpět v podsvětí, tam, kam patří, jako padlý anděl. Bála se ti to říct. Měla prostý úkol. Dohlížet na lidi, ale místo toho se zamilovala do tebe. A to je co říct, tihle andělé většinou bývají bezcitní. Ale musím tě zklamat, nemůžu ti říct, jak se tam dostaneš. Nikdy by ses z tama už nevrátil."
,,Ale musí týt nějaká cesta, jak jí odtama dostat."
,,Běž domů, já něco zkusím, ale nic ti neslibuji."
,,Děkuju." a anděl po tom slově zmizel, Bade šel tam, kam ho poslal.
Anděl šel k vedení. Řekl jim o jeho neštěstí a rada slíbila, že si s podzemím promluví. Anděl pak odešel se věnovat své činnosti. Nejvyšší poslali dopis, kde žádali, aby se Liz vrátila mezi lidi. V dopise taky řekli, jak ji zbavit, ne lépe řečeno přeměnit zpět na člověka. Že to tak bude lepší. Ani jeden z nich se nebude trápit.
Vedení podzemí si dopis přečetlo a uznalo, že je to jedno z nejlepších řešení. Věděli, jak moc se Liz trápí. A tak si ji nechali zavolat.
,,Volali jste mně?" objevila se tam po chvíli Liz.
,,Ano. Máš úkol."
,,Jaký?"
,,Vrátíš se zpět na zem a budeš tam navždy žít."
,,Ale proč?"
,,Nebesa nám poslali dopis. Ten co tě miluje, se trápí a oni chtějí, aby jste žili šťastně spolu."
,,To nejde. Jsem přece padlý anděl."
,,Jde. Napsali nám, jak se staneš člověkem. Stačí, když se z lásky políbíte."
,,Rozumím. Kdy se vracím?"
,,Hned. A ještě jedna věc. Všichni si na tebe vzpomenou a budeš mít na úřadech papíry o tvé existenci."
,,Děkuji."
,,Není zač. Běž si zbalit a za půl hodiny ať jsi tady i s věcmi."
Kývla na souhlas a odešla, byla šťastná, jak blecha.
O půl hodiny později stála znovu před vedením a za chvíli byla v lidském světě. Zamířila si to rovnou k Badovi. Když stála před jeho domem, přemýšlela, co mu má říct. Po chvilce zazvonila. Bade si stěžoval, kdo to může být v tuto hodinu, ale nakonec šel otevřít. Jakmile otevřel dveře, rozlil se mu po tváři úsměv.
,,Liz. Tohle mi už nikdy nedělej. Víš, jak jsem se trápil?"
,,Asik tak stejně jak já." usmála se na něj.
Bade už nečekal, taková příležitost se nenaskytla jen tak. Políbil jí.
,,Jo vím, že jsi padlý anděl."
,,Hm. Už nejsem."
,,Jak to myslíš?"
,,Po tom, co jsi mě políbil, se ze mě stal člověk."
začala se smát a Bade jí následoval.
Žili spolu velmi šťastně a všichni byli spokojeni, jak andělé, ta Bade s Liz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 23:47 | Reagovat

opravdu...povedené...četla jsem to sice dávno...sorry že jsem dřív nepřidala koment

2 Zuzanka Zuzanka | Web | 22. srpna 2013 v 17:14 | Reagovat

[1]: díkes.. a neva...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama