Spletl jsem se

19. července 2013 v 20:40 | Zuzanka |  Jednorázové díly


,,Jako malý jsem si hrával s jedním modrovlasým klukem. Dost často jsme se dostali do rvačky, ale vždy jsme nějak vyvázli bez vážného zranění. Ale jednoho dne se se mnou přestal stýkat. Nikdy jsem to nepochopil a nesmířil jsem se s tím. Tenkrát jsem si dal slib, že až budu starší, tak toho kluka najdu. Teď je mi sedmnáct a stále nevím, kde ho mám hledat. Prošel jsem docela velký kus světa, ale stále nevím, kam ho vítr zavál. A navíc teď končí prázdniny, takže se hledání musí na chvíli odložit. Tak moc rád bych s ním vyváděl zase blbosti, ale můj sen se asi nikdy nesplní. Zvlášť teď když jsme se s rodinou přestěhovali do Konohy. Vůbec se mi tu nelíbí a navíc každý si myslí, že jsem delikvent. Nevím, proč jim tak připadám.
Právě se procházím po ulicích Konohy. Nějací kluci otravují modrovlasou dívku, očividně jí chtějí ublížit. Asi bych jí měl pomoct. Tak zamířím k nim, je mi jedno, že se na mě lidi divně dívají, prostě chci pomoct." a radši přestal přemýšlet.
,,Hej, můžete jí nechat laskavě na pokoji!" řeknu ledově.
Asi jim přeběhl mráz po zádech jinak nevím, proč by se tak klepali.
,,A co uděláš, když jí nenecháme?" zeptal se jeden.
,,To radši nechtějte vědět." odpovím s klidem.
,,Hm, ale nás je víc, takže proti nám nic nezmůžeš." namítal další.
,,To byste se divili." řekl a za ním se objevil jeho pes, který byl dost velký a vypadal nebezpečně.
,,K-kdy se tady objevil?"
,,Akamaru je tady se mnou celou dobu, jestli ste si nevšimli." ušklíbl se.
,,Pro teď si vyhrál, ale nemysli si, že to necháme jen tak." a odešli.
Kiba se podíval na tu dívku.
,,Si v pořádku?" zeptal se.
,,J-jo, děkuju." a pokusí se o úsměv.
,,Není zač. Jo já jsem Kiba Inuzuka a jsem tady nový. Těší mě."
,,Hinata Hyuuga, ráda tě poznávám Kibo. Říkej mi Hin."
,,Ok." a usmál se na ni.
,,Proč se tak divně tváříš?" zeptala se.
,,Jen přemýšlím, proč se mně nebojíš, jako jiní." trošku posmutněl.
,,Asi proto, že vím, že jsi hodný člověk. Na vzhledu přece nezáleží."
,,Jsi druhá, kdo mi něco takového řekl."
,,Hm. Už budu muset jít. Tak snad se ještě někdy uvidíme." a zmizela dřív, než stihnul něco podotknout.
,,Škoda, že mně nepoznal. Opravdu nevím, jak mu to mám říct. Ve skutečnosti jsem mu pouze zopakovala, to co jsem mu řekla, když jsme byli malí. A v době než jsme se přestěhovali. Naši mě ani nedovolili se s ním rozloučit. Byl to asi jediný můj kamarád a já ho měla opravdu hodně ráda, a jak vidím, tak stále mám. Jsem ráda, že se od té doby moc nezměnil." přemýšlela už v posteli, nakonec zaspala.
Další den ve škole učitelka oznámila, že k nim přišel nový spolužák. Když vešel do třídy, padl jeho zrak na modrovlásku úplně v zadu.
,,Kiba Inuzuka, doufám, že spolu budeme vycházet." představil se a zamířil si to k Hin.
,,Čau, můžu si přisednout?"
,,Ahoj. Jo jasně, že můžeš." a usmála se na něj.
,,Díky." a už seděl v lavici.
,,Mě nemusíš děkovat, jsem ráda, že se mnou sedíš."
,,Vážně?"
,,Um j-jo. Neptej se proč, stejně si myslím, že na to dřív či později přijdeš." a radši od něj odvrátila pohled.
,,Když myslíš."
Třídou se nesl šepot studentů a jejich názorů na jejich nového spolužáka a nebyl moc pěkný. Kiba je ale ignoroval, byl zvyklý, že si o něm lidi myslí jen to špatné. Proto byl rád, když našel aspoň jednu spřízněnou duši a tou byla Hin.
Celou přestávku i další hodiny s ní prokecal a hodně se nasmál. Naposledy se takhle smál, když byl s ním. Štvalo ho, že už si ani nepamatuje jeho jméno, o to dost pro něj bylo horší hledání.
,,Jo chtěl jsem se zeptat, jestli by si mi nedala svoje číslo, docela rád bych ti někdy zavozal." začal konverzaci po škole.
,,Moc ráda." a vytáhla nějaký papírek, na který mu to číslo napsala.
,,Díky." a zamával jím ve vzduchu.
,,Není zač." a usmála se.
Už to byla doba, co naposledy prohodila tolik slov. Moc často nemluvila, proto jí to teď dělalo občas problémy.
A tak ubíhal čas, který spolu strávili, Hin ho milovala stále čím dál tím víc, ale nikdy mu to neřekla. Proto se rozhodla, že se od něj bude držet na chvilku dál, zvlášť teď, když už si našel i jiné kamarády, než byla ona.
Jednoho dne onemocněla a tak se delší dobu neukázala ve škole. K večeru když přemýšlela o různých věcech, jí vyrušil mobil. Někdo jí volal, ale nevěděla, kdo, jelikož tam bylo neznámé číslo."
,,Prosím Hyuuga."
,,Ahoj Hin, tady Kiba. Slyšel jsem, že si nemocná. A ve škole je bez tebe nuda, tak doufám, že se brzy uzdravíš. Kdybys něco potřebovala, tak stačí říct, pomůžu s čímkoliv."
,,Díky Kibo, jsi hodný. Ale zatím s ničím pomoct nepotřebuji, jen jestli bys mi po Nejim neposlal zápisky."
,,Kdo je Neji?" zněl v telefonu docela překvapeně.
,,Můj bratránek. Chodí o ročník výš."
,,Aha, klidně." v jeho hlase znělo oddechnutí.
,,Děje se něco?" zeptala se pro jistotu.
,,Ne nic, vše je v naprostém pořádku." snažil se i přes telefon vypadat věrohodně.
,,Hm, ale zníš mi sklesle."
,,To neřeš, vše se vrátí do normálu, až budeš ve škole, věř mi."
,,Až budu ve škole?" nechápala to, co jí právě řekl.
,,Jo. Je mi bez tebe smutno a přemýšlím nad věcmi, nad kterými bych radši nepřemýšlel."
,,Aha, ale vždyť tam nejsi sám, jsou tam i jiní tví kamarádi, než já. Nemáš důvod být smutný."
,,To je sice pravda, ale já jsem mnohem šťastnější v tvé přítomnosti, i když nevím proč."
,,Neboj, to se časem spraví."
,,Velmi rád bych ti to věřil, ale o tomto fakt pochybuju."
,,No nic budu muset končit a navíc ti nechci provolat kredit. Tak se měj a určitě se zase brzy uvidíme."
,,Dobře. Budu se těšit, ale počítej s tím, že ti zítra zase zavolám."
,,Ok a dobrou."
,,Dobrou a hezky se vyspi, ať si brzy zdravá."
,,Jasně, jasně." a pak radši ukončila hovor, jinak by určitě kecali ještě hodně dlouho do noci.
Další den se k ní stavoval Neji i s poznámkami ze školy a s úkoly, které měla vypracovat.
,,Ahoj sestřenko. Přinesl jsem ti ty poznámky a i úkoly. Musím uznat, že máš dost zvláštního kamaráda."
,,Zdar Neji a on není zvláštní."
,,Vůbec ne. Jen mě probodal pohledem, jako bych ti něco udělal."
,,To se ti muselo jen zdát. On je opravdu hodný. Vím to."
,,Zdání občas klame." a usmál se, na to dodal ,,Zvlášť když ses nám do něj zamilovala. Nebyl ještě před nedávném tvého srdce pán ten kluk z dětství, s kterým si neustále vyváděla blbosti?" chtěl jí poškádlit.
,,Ale vždyť to je on. S ním jsem si v dětství hrávala. Jen on o tom zatím neví, že jsem to tenkrát byla já. Nestihla jsem mu to říct."
,,Aha. Takže tady je ten háček, zajímalo by mně, kdo se na něj jako první chytí."
,,No já to nebudu. Nechci vědět, jaká bude jeho reakce, až se to dozví."
,,Pokud se to dozví." ušklíbl se.
,,Co tím máš na mysli?"
,,No zaslechl jsem, že se tvoji rodiče chtějí zase stěhovat. A prý už dost brzy."
To už byla ale Hin na nohách a utíkala dolů do kuchyně, aby se na to zeptala mamky.
,,Mami, my se budeme zase stěhovat?"
,,Ano, ale mělo to být pro tebe překvapení, kdopak ti ho prozradil." usmála se.
,,Ale já se nikam stěhovat nechci. Ten, kterého jsem tenkrát opustila, se přestěhoval sem a já chci být s ním, nemůžete mě znovu připravit o štěstí, když jsem ho konečně našla."
,,No ták. To bude dobré, uvidíš, že se ti tam bude líbit."
,,Nebude. Mám toho stěhování po krk. Jediné co za celý život chci, je zůstat tady. A být s Kibou." bránila se.
,,Ale vždyť se o sebe ani neumíš postarat." namítala její mamka.
,,Mami je mi sedmnáct, už nejsem malá, dokážu se o sebe postarat a navíc je tady se mnou Neji. Není se čeho bát."
,,Tak a mám toho dost, stěhovat se budeme všeci a to bez odmlouvání."
Jakmile to Hin slyšela, neohlížela se na horečku a utekla ven. Doufala, že jí nikdo nenajde a že nikoho nepotká. Nechtěla teď s nikým být.
Jenže se mýlila. Zase narazila na tu partičku kluků, kteří posledně otravovali, a navíc byla kvůli horečce pořádně zesláblá, takže se jim nemohla bránit.
Ale to by se tam nesměl v pravou chvíli objevit Kiba s Akamarem. Když viděl, jak ten jeden vytahuje nožík, snažil se tam být co nejrychleji, ale nepovedlo se mu to. Ten jeden ogar jí chytnul za vlasy, a co nejblíže k hlavě jí je uřezal. Před Kibou teď nebyla Hinata, ale jeho dávný kamarád. Kiba si až teď uvědomil, že svého nejcennějšího kamaráda měl přímo před očima.
Povedlo se mu je od ní všechny odehnat. A pak si jí zkoumavě prohlížel.
,,Takže si to byla celou dobu ty." řekl jen.
,,Jo, byla, ale neodvážila jsem se ti to říct."
,,Tys to věděla?"
,,Dalo by se to tak říct. Už od první chvíle, kdy jsem tě uviděla. To bylo v ten den, kdy mě ti blbci otravovali."
,,A proč ses jim nepostavila?"
,,A jak jsem mohla, když si mi už dlouhou dobu nestál po boku. Vím je to moje chyba, že jsme se tenkrát přestěhovali a já ti nestihla nic říct, ale..." byla umlčena jeho prstem na jejích ústech.
,,Pššt, to je dobré, nezlobím se. A co vůbec děláš venku, zvlášť když máš horečku. Měla by si být v posteli." a to už se mračil.
,,No já, víš, naši se zase beze mě dohodli, že se přestěhujem a já se nikam stěhovat nechci. Zvlášť, když jsem zase po dlouhé době s tebou." snažila se mu to vysvětlit.
,,A proto si utekla?"
,,Jo." a dál plakala.
Na hlavě jí přistála Kibova mikina a on si k ní přisedl na schody. Po chvilce byl schopný ze sebe něco vysoukat.
,,Já nedovolím, aby si mi zase zmizela. Hledal jsem tě, víš. Pokaždé, když bylo volno od školy."
,,Vážně?"
,,Jo, nedokázal jsem se smířit s tím, že už tady nejsi. A teď jsem tě konečně zase našel. Přiznávám, jsem dost hloupý, že jsem si to neuvědomil dřív, ale kdo by tušil, že..." nedopověděl.
,,Já vím, že se po tvém boku bude prát holka. Proto jsem ti to ze začátku neřekla, ale po čase jsem toho litovala a chtěla ti to říct, jenže už se mi nenaskytla příležitost."
,,Hm. No s horečkou tě tady nenechám. Půjdeš ke mně domů. Já se už o tebe postarám."
,,Děkuju, ale těď bych těla být chvíli sama."
,,Tak to v žádném případě." a už jí držel v náručí a odnášel k sobě domů.
,,Hej, pusť mě."
,,Ani mně nehne." a to už i se svým psem byl přede dveřmi jednoho baráku, do kterého následně s ní vešel.
,,Jsem doma. A máme návštěvu."
,,Kohopak?" zeptala se jeho mamka a už stála před nimi.
,,Ty budeš Hinata, viď?" zeptala se
,,Jo a omlouvám se za problémy."
,,Ale vždyť jsi nám žádné nepřinesla." no až po chvilce si všimla, že má horečku.
,,Ty jsi nemocná?" optala se starostlivě.
,,Je a rozhodla se utéct, protože se nechce stěhovat. A já taky nechci, aby se stěhovala, zvlášť teď, když jsem přišel na to, že to ona je můj kamarád z dětství, teda kamarádka. Tenkrát jsem nevěděl, že se kamarádím s dívkou." vysvětlil jí to.
,,Hm. Tak jí honem odnes do pokoje a zkusíme něco vymyslet, abychom jí zbavili té horečky."
,,Dobře." a už si to s ní mířil do svého pokoje.
Tam jí položil na postel a přikryl peřinou až po hlavu.
,,Nemusíš se tak o mně starat." zamumlala a přitáhla si peřinu ještě výš.
,,Ale musím. A neměj tak tu peřinu, nebo za chvilku nebudeš moct dýchat." a snažil se jí oddělat.
Další důvod proč jí chtěl oddělat, byl, aby jí viděl do tváře.
,,Nech mi jí tak, prosím."
,,A můžu vědět důvod?"
,,Ten ti neřeknu." věděla, že kdyby ji oddělal, viděl by, jak se červená a možná by mu došla i ta poslední věc, kterou mu neřekla.
,,No ták, chci vidět tvoji tvář." na to se mu podařilo aspoň o kousek peřinu posunout dolů.
,,Tak dobře." a povolila svůj stisk.
Na to byla peřina zase tak, jako jí dal Kiba původně. Po chvilce se tam objevila jeho mamka a dala jí studený obklad na čelo.
,,Děkuju."
,,Není zač. A měla by ses prospat." na to Hin zavřela oči.
Kibova mamka se jen usmála a pak odešla. No šla si promluvit s rodiči Hinaty. Věděla, jak moc jí Kiba miluje a že by byl zase smutný, kdyby o ni přišel. Nakonec se jí podařilo přemluvit její rodiče, aby bydlela u jejího bratránka, ten se za Hin taky přimluvil. Pak se pomalu vracela domů.
Hin po pár hodinách otevřela oči. Když se rozhlédla po pokoji, našla Kibu stále u postele. Klečel, držel jí za ruku a taky spal.
Modrovláska se posadila a pak se nahla nad Kibovu hlavu.
,,A další věc, kterou jsem ti zatím neřekla, je ta, že tě miluju." a políbila ho do vlasů.
,,Já tebe taky andílku." a otevřel oči.
,,T-ty nespíš?"
,,Ne. Jen jsem odpočíval. Proč? Ty sis myslela, že bych usnul, když vím, že ti není nejlépe?"
,,Tak to já vědět nemohla, nikdy si mi nic takového neřekl."
,,Bál jsem se, že bych o tebe přišel, kdybych ti to řekl."
,,O mně nikdy nepřijdeš." a usmála se.
,,To jsem rád."
Pak někdo zaklepal na dveře.
,,Dále." řekl Kiba.
,,No mluvila jsem s rodiči Hin. Domluvili jsme se, že bude bydlet u svého bratránka, který se za ní přimluvil. A Hin se má zítra vrátit domů." pak z tama zmizela.
,,Jak vidím, tak tohle jsou dobré zprávy. A ještě lepší zpráva je ta, že s tebou strávím celou noc."
,,Hele, já nechci, aby si byl kvůli mně nemocný."
,,Neboj, nebudu."
,,Tak dobře."
A protože už byla noc, tak si Kiba k ní přilehl, uvěznil jí ve svém objetí, políbil jí na dobrou noc a po chvilce oba usnuli.
Ráno si pro Hin přijeli její rodiče. Dostala od nich vynadáno, že je nemá tak děsit. Rozloučila se s Kibou a jela domů. Tam už byly nachystané přípravy na stěhování. Jakmile se Hin vyléčila, nastěhovala se k Nejimu domů a pokračovala dál v chození do školy a taky začala chodit s Kibou, kterého si po několika rocích vzala a měla s ním děti.

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | Web | 20. července 2013 v 0:32 | Reagovat

Wow,kawaii. Moc hezké :)

2 Janča-san Janča-san | Web | 20. července 2013 v 7:37 | Reagovat

si 4. spisovateľka u ktorej som čítala aj inú poviedku ako SasuSaku :D ale pekné :) :)

3 Zuzanka Zuzanka | Web | 20. července 2013 v 10:14 | Reagovat

[2]: díkes... :D

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 20. července 2013 v 10:31 | Reagovat

Veľmi pekný dielik.

5 Zuzanka Zuzanka | Web | 20. července 2013 v 10:40 | Reagovat

[4]: díky...

6 Ady-chan Ady-chan | E-mail | Web | 20. července 2013 v 15:04 | Reagovat

Nádhera :)
Vidím že píšeš skvělé povídky i na jiné páry než SasuSaku.Takže bravo...moc se mi to líbilo :)

7 Zuzanka Zuzanka | Web | 20. července 2013 v 15:11 | Reagovat

[6]: děkuju...

8 Misha Misha | E-mail | Web | 22. července 2013 v 15:10 | Reagovat

hezká jednorázovečka

9 Zuzanka Zuzanka | Web | 22. července 2013 v 15:46 | Reagovat

[8]: dík...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama