Potkat tě byl můj osud

12. srpna 2013 v 14:05 | Zuzanka |  Jednorázové díly


,,Už je to pár roků, co žiju na ulici i se svým psem Akamarem. Podle někoho jsem závislý kuřák, který neví, kdy přestat. Pravda je taková, že sice kouřím, ale nejsem závislý, můžu přestat, kdy chci, jenže zatím jsem neměl důvod přestat. Asi bych měl říct, že je mi osmnáct a do školy nechodím, lépe řečeno jsem v ní přihlášen, ale ještě jsem tam za celou tu dobu nestrčil čumák. Nemám ani důvod, jen by mně zase lidi zradili, to se radši budu poflakovat po ulicích, sledovat západ slunce a pomáhat starým babičkám za kousek jídla. Aspoň do teď mi to stačilo. Ale teď se zase blíží zima a já nevím, jak ji s Akamarem přežijeme. Akamaru je velký pes a hodně toho sní a já se taky bez jídla neobejdu a naše zásoby jsou velmi malé. Neříkám, že se o sebe nedokážeme postarat, ale přece jenom noci budou chladné a pochybuju, že by nás někdo vzal aspoň na tu zimu pod střechu. Občas sleduju jednu modrovlasou dívku, vypomáhá v jednom obchodě. Co vím, tak žije sama. Je milá, často natrefí na Akamara a dá mu něco na zub. Hodně si jí oblíbil a já jí mám asi taky rád, upřímně nevím. Nikdy jsem s ní nemluvil, proto nemůžu posoudit, jaká je, ale Akamaru to ví dobře. Škoda jen, že neumí mluvit, jinak bych měl alespoň s někým kecat." říkal si v duchu, když zase zapadalo slunce s cigaretou v ruce a u noh mu ležel jeho pes, který spal.
On hleděl do prázdna a nevnímal okolí. Byl duchem nepřítomný, začal vnímat, až Akamaru zavrčel. Podíval se tím směrem, kam hleděl jeho pes. Viděl tam nějakého chlapa, který se mračil.
,,Co chcete?" optal se.
,,Tady nemáš co dělat chlapče, běž domů." řekl muž.
,,A to problém, já nemám domov. Defakto toto je můj domov." zamračil se.
,,Kolik ti prosím tě je, že už žiješ na ulici? Nemáš být náhodou v dětském domově?"
,,Ne nemám, je mi osmnáct, tak mi dejte pokoj, můžu si dělat, co chci, ne? A navíc takhle žiji už pár let. Tak se nestarejte."
,,Hm, ale já se musím starat, jelikož tohle místo se za nedlouho bude bourat."
,,Říkám vám rovnou, já pod most nejdu. Tady je mi s Akamarem dobře."
,,To je ten pes?"
,,Jo a kdo jiný by to měl být. Nikoho jiného nemám."
,,To ti z nějakého důvodu nevěřím."
,,Tak si nevěřte a až se to bude bourat, tak se to myslím, dozvím, tak si s tím nelamte hlavu. Pak už tu nebudu, ale zatím se odsaď nehnu."
,,Jak myslíš, já tě varoval." pak odešel.
Dny ubíhaly rychle a nastal den, kdy se měla bourat budova, v které se už nějaký pátek schovával. A navíc ještě ke všemu začal padat první sníh. S Akamarem odešli ještě, než začali demolizovat, ale teď hnědovlásek uvažoval, kde se schovají před začínajícími mrazy. Nějak se mu to vymyslet nepovedlo.
Jak šel zamyšleně, nechtěně vrazil do dívky, která skončila na zemi a pochroumala si nohu.
,,P-promiň, já se nedíval na cestu, jsi v pořádku?" podíval se na ni.
Ale to už věděl, o koho se jedná. Byla to ta modrovláska. Měla u sebe několik tašek a nedařilo se jí zvednout se ze země.
,,Asi jo." a podívala se mu do očí.
,,Pomůžu ti." a podal jí ruku.
Ta ji velmi ráda přijala. Akorát se málem neudržela na nohou a zase by spadla, kdyby jí Akamaru ze zadu nepodepřel. Hnědovlásek si byl vědom, že daleko nedojde, a tak jí pobral tašky, jednu dal svému pejskovi do pusy a modrovláska než se nadála, byla na jeho zádech.
,,Tak kam to bude?" zeptal se, i když věděl kam.
,,Tím směrem, jo a jmenuju se Hinata Hyuuga."
,,Rád tě poznávám Hinato. Já jsem Kiba a toto je můj pes Akamaru, kterého jistě už dávno znáš." pohodil hlavou po svém kamarádovi.
,,A tvoje příjmení? Proč si mi ho neřekl?"
,,Musím vysvětlovat?"
,,Byla bych ráda." a pokusila se o úsměv.
On měl pravdu, znala Akamara, ale jeho ne. Nevěděla, co má od něho čekat.
,,Nepohodl jsem se se svojí nevlastní matkou a tak jsem před pár roky odešel z domu. Tak nějak jsem se zřekl svého příjmení, jinak bylo Inuzuka. Nevím, co provádí s majetkem a kdesi cosi, nezajímá mně to. Jediné, co mně zajímá je Akamaru, toho nikdy nikomu nedám."
,,Aha. Takže jestli to chápu správně, ty už pár let žiješ na ulici?"
,,Ano a teď ke všemu bourají můj úkryt, takže si budu muset najít nový, což chvilku potrvá, jelikož pod most nejdu."
,,A nechtěl bys bydlet u mě? Stejně bydlím sama a o nás bych se zvládla postarat. Mám ještě nějaké ty úspory." nabídla se.
,,Ne to nejde. Nemůžu otravovat takhle lidi. Já si nějak poradím, nemusíš se bát. Si hodná." namítal.
Nechtěl si teď přiznat, že by tu pomoc mohl přijmout.
,,Ale blíží se zima, jestli budete venku tak umrznete." snažila se ho ještě přemluvit.
,,Já vím, ale přežili jsme ve zdraví předcházející zimy, přežijeme i tuto." protestoval.
,,Jenže tato má být tuhá, než všechny ostatní. A navíc, já už jsem se rozhodla, že budeš u mě i s Akamarem bydlet a je domluveno. Nechci slyšet už žádné další protesty." zakončila debatu.
Kiba si jen povzdechnul.
,,Tak dobrá, ale pak si nestěžuj."
,,Neboj, nebudu. Budeš moct být u nás tak dlouho, jak jen budeš chtít. A já tam aspoň nebudu tak sama."
,,Jo, jo rozumím."
,,Docela ráda bych o tobě něco věděla. Povíš mi něco?"
,,A co by si chtěla vědět?" usmál se na ni.
,,No třeba, kolik ti je let, kam chodíš do školy, co máš rád, jaké jsou tvoje koníčky a podobně."
,,Aha. No je mi osmnáct, chodím, tedy jsem přihlášen na Konožskou střední, ale ještě jsem tam nebyl. Mám rád spousty věcí a moje záliby asi basket."
,,Hmm. Takže chodíš na stejnou školu jako já. Tak to se tam teď budeme často potkávat."
,,To tedy nebudeme. Já nemám potřebu tam chodit."
,,Proč ne?"
,,Jsou tam lidi, kteří by mně jenom znovu zradili." a podíval se někam mimo tvář Hinaty.
,,Tomu ani ty sám nevěříš." smála se.
,,Možná ne, ale je to tak pro mě lepší."
,,Myslím si, že by si měl navázat s někým nějaké vztahy. Jednou se ti určitě budou hodit."
Jak šli po ulici, lidé si na ně ukazovali a říkali si mezi sebou, že to je ten hnusný kuřák a snažili se přijít, co má společného s tou dívkou. Kiba se je rozhodl ignorovat.
,,Ty kouříš?" zeptala se.
,,Jo, to vadí?"
,,Ne, ne, já jen že.." nedořekla.
,,Co, že to škodí zdraví?"
,,Ne to jsem nemyslela, je mi jedno, co děláš, já jen že když budeš blízko mě, tak bych tě prosila, jestli by si nekouřil, mě to dělá špatně." dostala ze sebe.
,,Aha. Tak já kouřit přestanu. Aspoň budu mít důvod." usmál se.
,,Dík."
,,Neděkuj, nemáš za co. Stejně jsem chtěl přestat, jenže k tomu jsem potřeboval důvod."
Nakonec došli k Hinatě domů. Hin se natáhla s klíčky a odemkla, povedlo se jí dokonce otevřít i dveře. Pak vešli dovnitř. Kiba se nejdřív vyzul a následně položil Hin, aby se taky mohla vyzout. Tašky odnesl do kuchyně a vyskládal nákup na linku. Mezitím tam ještě přinesl Hin a posadil jí na židli. Jenže Hin se dostala na nohy a pomohla mu uklidit nákup.
A tak ubíhaly dny a ti dva si čím dál tím víc rozuměli. Hin ho dokonce překecala, aby začal chodit do školy, že mu pomůže se vším, čemu nebude rozumět. A Kiba si začínal čím dál tím víc uvědomovat, že Hin miluje. Našel si menší brigádu, kde vypomáhal, aby v tom Hin nebyla sama a aby se celkově uživili.
Jenže hnědovláskova nevlastní mamka zjistila, že je ještě na živu a že je šťastný. A nebyla by to ona, kdyby mu to nechtěla zkazit. Začala jim dělat naschvály a Kiba se nakonec rozhodl, že nebude modrovlásce přidělávat problémy a tak se sebral i s Akamarem a odešel. Hin už ho od té doby nikdy neviděla.
Znovu se jí začalo dařit, ale stýskalo se jí po společnosti Kiby a Akamara. Často přemýšlela, kam se ti dva poděli. Sice zima už skončila, ale i tak.
Hnědovlásek bloudil po různých městech a pomáhal, aby měl peníze na jídlo a nespal pod mostem. Ale nezačal znovu kouřit. Po půl roce ho jeho nohy znovu zavedly do Konohy.
Přemýšlel, jestli by nenavštívil Hin, ale nechtěl jí znovu přidělávat problémy a tak jí jen občas z dálky sledoval.
Nakonec to za něj rozhodl Akamaru, který se k modrovlásce rozeběhl a začal se s ní hned mazlit. Hin docvaklo, že je někde poblíž Kiba a tak se začala rozhlížet. Po chvilce ho konečně spatřila.
Než se Kiba nadál, rozeběhla se proti němu a skočila mu do náruče.
,,Kibo. Kde si celou tu dobu byl?" začaly jí téct slzy.
,,Kde by, chodil jsem po světě. Nechtěl jsem ti přidělávat další problémy." řekl.
,,Ale ty si mi žádné problémy nepřidělával. Vím, že za tím stála tvá nevlastní mamka a nezlobím se na tebe. Moc dobře víš, že společně to všechno spolu zvládneme."
,,Ale já nechci, aby si byla kvůli mně nešťastná."
,,Já budu jenom nešťastná, když ty nebudeš se mnou. Co nechápeš na tom, že tě miluju a chci s tebou být?"
,,Já, já tě taky miluju, už docela dlouho, ale nechci, aby si kvůli mně trpěla.
,,Nebudu, tak buď prosím se mnou."
,,Tak dobře."
Od té doby už žili navždy spolu a ani jeho nevlastní mamka je už nerozdělila. Když se lidé ptali, jak se ti dva dali dohromady, Kiba jenom říkal, že potkat jí, byl jeho osud.

THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 14:29 | Reagovat

docela pěkná jednorázovka...:.:-)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 12. srpna 2013 v 22:00 | Reagovat

veľmi pekné

3 Ady-chan Ady-chan | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 13:55 | Reagovat

Krása :)

4 Zuzanka Zuzanka | Web | 15. srpna 2013 v 23:46 | Reagovat

[3]: díkes...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama