Temné srdce 1/2

20. září 2013 v 18:37 | Zuzanka |  Jednorázové díly


Byl deštivý den a šestiletá holčička utíkala z vesnice. Kluk, kterého milovala, jí odmítnul a ještě ke všemu zesměšnil. Chtěla co nejdál od něj pryč. Jak utíkala, tak zakopla a spadla. Zranila se, ale to jí bylo jedno. Tu ránu pomalu necítila, akorát tu na svém srdci. Měla na něm obrovský a hluboký šrám, který neustále krvácel, až vykrvácel. Z ní se stávala pomalu kostka ledu. Kousek od Konohy byli špehové od Akatsuki, kteří si povšimli menší chakry. Vydali se za ní a po chvilce zpozorovali malou holčičku. Tak nějak tušili, že se z ní v budoucnu stane velmi silná dívka, když si jí vytrénují, i když teď vypadala velmi slabě. Než se holčička nadála, jeden blonďatý kluk jí svíral pod paží a nesl jí pryč.
,,Hej, pusť mě." křičela na něj.
,,Stichni, nebo tě na místě zabiju." řekl.
Holčička se ho opravdu bála a tak radši mlčela, ale za to se mu snažila, co nejvíc znepříjemnit její nesení. Zvlášť když jí nesl, jak pytel brambor.
,,Nemel sebou." zavrčel.
,,Tak mě pusť." opáčila mu na to.
,,Ani mě nehne."
Na to se tam objevil jiný kluk, který jí k ústům a nosu přiložil kapesník s uspávacím lékem. Holčička krátce na to propadla do říše snů.
Uběhlo několik hodin a dívenka se začala probouzet v nějakém pokoji. U její postele na židli seděla modrovláska, která se na ni usmívala.
,,Kde to jsem a kdo jste?" zeptala se.
,,Jmenuju se Konan a jsi v Akatsuki skrýši." dala jí odpověď.
,,C-cože?" vykřikla a chtěla se postavit do obranné pozice, ale nepovedlo se jí to.
Byla hodně zesláblá a navíc jí zablokovali chakru.
,,Nekřič tolik." řekla výhrůžně.
,,H-ai." vyšlo jí z úst.
,,Co se mnou zamýšlíte?" zeptala se znovu růžovláska.
,,Skoro nic. Vytrénujem si tě a ty potom budeš součástí Akatsuki."
,,Proč já? A proč si myslíte, že bych to udělala?" nafoukla líčka.
Na to se Konan začala smát. Její smích jí velmi uklidňoval. Byla ráda, že jí nechtějí ublížit, ale zároveň byla na sebe naštvaná, že jí tak snadno chytili.
,,Protože ses nám zalíbila. Využijem tě pro svoje účely, stejně nikomu scházet nebudeš."
,,To se mýlíte." zakřičela.
,,Ne, nemýlím. Konohu napadli Orochimarovi muži, zničili ji do posledního písmene. Co jsme zjišťovali, jestli někdo přežil, tak je to velmi malá hrstka a tvoje rodina mezi nimi není."
,,Jak to víte? Vždyť ani nevíte, jak se jmenuju." protestovala, nechtěla tomu věřit.
,,Náhodou, jmenuješ se Sakura Haruno, si z Listové a teď už jsi poslední člen svého klanu. U nás budeš v bezpečí, a co jsem tak slyšela, Orochimaru šel po tobě, prý budeš v budoucnu hrozba. Já o tom ale pochybuju." usmála se na ni.
,,Proč si myslel, že jsem hrozba?" zeptala se.
,,Jsi jedna z těch, která má dvě já, takových lidí moc není. A navíc tato schopnost se občas hodí. A navíc by si mu mohla překazit jeho plány."
,,Hm a můžu vědět, co je vaším cílem?"
,,Probudit v tobě tvoje druhé já, i když ono už je probuzené, jen ho zatím stále snažíš zahánět zpátky a neprohrát proti němu a to ti ubírá hodně sil."
,,Jak víte, že bojuju proti svému temnému já?"
,,Tak nějak ti vidím do duše. Utrpěla si obrovskou ránu, která způsobila, že se ti probudilo, ty se ho už jen budeš muset naučit ovládat."
,,Hm. Tak to bude těžší, než si myslíte."
,,Ani ne, jelikož tě budeme trénovat. Takže si odpočiň a zítra brzy ráno pro tebe přijdu. Pein tě bude totiž čekat. Tak zatím." na to zmizela.
Sakura tam osaměla. Všimla si, že má na stolku u postele přichystané jídlo a tak se pro něj natáhla a začala jíst, jelikož měla obrovský hlad. Bylo jí hodně smutno, ale co jí tížilo nejvíce, bylo její druhé já, které se teď s ní neustále hádalo. Jakmile dojedla, zalehla do postele a snažila se usnout, vůbec neměla žádný pojem o čase. Nakonec se jí podařilo zaspat.
Na další den ráno k ní do pokoje přišla Konan a vzbudila jí. Tak Sakura vstala a vydala se za ní. Konan jí provedla po skrýši, ale ona už po páté odbočce nevěděla, kudy šla. Pak se zastavily v kanceláři Peina, šéfa Akatsuki.
,,Peine, tak jsem jí přivedla." řekla Konan, když bez zaklepání vstoupila dovnitř.
,,To jsem rád. Vítej v naší rodině Sakuro, uvidíš, že se ti tady bude líbit." usmál se na ni.
,,O tom pochybuju a o jaké rodině to mluvíte, moje rodina je klan Haruno, né Akatsuki." podívala se mu vzdorovitě do očí.
,,To se pleteš, od doby co jsi vstoupila na toto místo, jsi členem rodiny organizace Akatsuki. Tady se všichni považujeme za rodinu, tak si na to zvykni. Já jsem něco jako otec a Konan matka, protože je to moje milovaná. Takže kdybys něco potřebovala, můžeš se obrátit na nás. Zbytek členů Akatsuki, jsou pro tebe bratři."
,,Hm." víc z ní nevyšlo.
,,Tak Konan dám ti jí na starost, aby se z ní brzy stala výborná bojovnice, a navíc si budete spolu rozumět." na to jim pokýval na odchod.
Na to ty dvě odešly a vybraly se do tréninkové haly. Po cestě potkaly toho blonďáka, který jí nesl. Tak to se radši růžovláska schovala za záda Konan.
,,Co jí je?" zeptal se Deidara.
,,Nejspíš se tě bojí. Saky toto je Deidara, ale říkej mu Dei. Určitě s ním budeš vycházet."
,,Um." vyšlo jen z ní a postavila se zpátky vedle Konan.
Pak pokračovaly dál, potkaly ještě Hidana, Zetsua a zbytek členů Akatsuki, než došly do tréninkové haly.
Pro Sakuru nastal těžký čas. Nechtěla s nimi být, ale neměla na výběr, už se neměla kam vrátit.

V Konoze ti, kteří přežili, začali opravovat vesnici. Mezi nimi byli taky Naruto, Sasuke a Hinata. Všechny padlé pohřbili a pomodlili se za ně. Taky bylo několik lidí pohřešovaných, mezi ně patřila právě Sakura. Naruto se Sasukem se dohodli, že jí půjdou hledat s Kakashi-senseiem a Irukou- senseiem, ale bohužel při hledání neuspěli. Dokonce Anbu našla i všechny ostatní pohřešované, jenže růžovláska mezi nimi nebyla. Což kluky docela rozesmutnilo, i když Sasuke neustále používal svou kamennou masku, tak uvnitř sebe se trápil.
Uběhly čtyři roky a Sakura se za tu dobu velmi změnila. Kdyby dělala zkoušky, dostala by se do Třídy S. Už jí ani nevadilo, že nosí oblečení Akatsuki. Udržovala si polodlouhé vlasy, protože kdyby je měla dlouhé, znamenalo by to, že má stále ráda Sasukeho.


A tak se Pein rozhodl, že jí začne posílat na mise s Deiem a Hidanem, aby byla i mimo skrýš, kterou za tu dobu znala už na zpaměť a trefila by všude i po slepu a navíc se tam už nudila. Její povaha byla chladná, dokázala zabít kohokoliv, koho chtěla. Navíc se naučila ovládat svoje druhé já, takže byla mnohem silnější. Její oči už nezářily, byly tmavě zelené a pohaslé.
V té době dělali Sasuke s Narutem zkoušky na Akedemii, už pomalu zapomněli, že tam s nimi byl ještě někdo, teda aspoň většina, ale před Sasukem se neustále objevovala její tvář a nemohl na ni zapomenout, i kdyby chtěl. Prostě to nešlo.
Oba dva prošli. Do týmu jim byla přidělena Ino Yamanaka, což černovlásek myslel, že nepřežije. Jejich senseiem se stal Kakashi Hatake, který neustále na tréninky chodil pozdě, a tak měla Ino dost času na svádění Sasukeho, akorát se jí to nedařilo, byl stále chladný. Po určité době je Kakashi začal brát na lehké mise a po dalším roku na obtížnější.

V Akatsuki skrýši

Sakura vstoupila do Peinovy kanceláře bez zaklepání, nikdy neklepala, neměla důvod.
,,Co si potřeboval Peine?" zeptala se chladně.
,,Ale skoro nic, jen zjistit, jak se ti daří." usmál se na ni.
,,Dobře. Jestli je to vše můžu jít? Mám s Deiem a Hidanem misi."
,,V pořádku, můžeš jít. Hlavně na sebe dávejte pozor." řekl starostlivě.
Sakura se jen ušklíbla, otočila se a odcházela z jeho kanceláře, no než vyšla ze dveří, ještě něco prohodila.
,,Jasně tati." na to tam už nebyla.
Pein se jenom usmál. Líbilo se mu, jak mu říká, když jí poučoval nebo o něco prosil. A navíc se trochu uklidnil. Věděl, že na ni Hidan s Deidarou dají pozor.
Růžovláska se se svým týmem sešla před skrýší a na to vyrazili odstranit jednoho člověka. Jenže to ještě netušila, že ten člověk je Sasuke. Netušila, jak moc se změnil.
Sasuke za tu dobu, co tam nebyla, trénoval o sto šest, aby jednou mohl najít Sakuru. Někde uvnitř sebe věřil a věděl, že ještě žije a toho se nechtěl vzdát. Proto se mu Kakashi ve svém volném čase věnoval. Naučil ho chidori a další techniky, které by se mu mohly hodit. Stal se opravdu silným, takže mu skoro nikdo nemohl ublížit. Orochimaru ho chtěl získat, ale nepovedlo se mu to. Ještě než stihl nachystat útok, Akatsuki ho zabila i se všemi jeho přisluhovači. Takže jeho hrozba zmizela. Jeho předtucha se vyplnila, protože ho zabila Sakura.
Sasuke se svým týmem byl zrovna na misi a vůbec netušil, koho na ni potkají.
Sakura byla už dva dny na misi a bylo jí jedno, že má připravit o život někoho, koho kdysi milovala. Teď už k němu vůbec nic necítila. Její srdce bylo už nadobro ztracené.
,,Dei, jak dlouho nám ještě cesta potrvá?" zeptala se růžovláska.
,,Už jen chvilku, k večeru bychom měli být na místě." odpověděl jí.
,,A koho že to máme tentokrát připravit o život?" chtěla vědět.
,,Myslím, že se jmenuje Sasuke Uchiha." oznámil jí Hidan.
V Sakuře trhlo, to jméno jí bylo povědomé, ale nemohla si vzpomenout, z kama ho zná.
Blížil se večer a oni už viděli menší tábor, kde se měla nacházet jejich oběť, ale to netušili, že oni už o jejich příchodu vědí.
Než se k němu dostali, zatarasil jim cestu Kakashi.
,,Co chcete?!" zeptal se výhrůžně.
,,Klíd. Jdeme jen zabít naší oběť." zasmál se Deidara.
,,Tak to vám nedovolím." zavrčel a na to na ně zaútočil.
Ještě chvíli tam spolu bojovali, ale na Kakashiho z nějakého důvodu neměli, tak se rozhodli stáhnout. Ale Sakura musela přilít ještě olej do ohně.
,,Říkám vám rovnou do jeho šestnáctých narozenin určitě bude náš." na to zmizeli.
Kakashi se zamračil, ten hlas odněkud znal, tak proč si nemůže vzpomenout? Je v tom nějaká příčina? Radši zamířil k jeho týmu.
,,Sasuke, potřebuju s tebou mluvit. Před chvilkou jsem potkal Akatsuki, z nějakého důvodu jdou po tobě. Tak si na ně dávej pozor."
,,Dobře, nic konkrétnějšího se neděje?" zeptal se pro jistotu.
,,Ne. Jen prý do tvých šestnácti budeš jejich. Opravdu nechápu, proč tě chtějí zabít. Zvlášť když si jim nic neprovedl." kroutil hlavou.
Sasuke jen pokýval hlavou a dál se věnoval svým myšlenkám, myšlenkám na ni.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ady-chan Ady-chan | E-mail | Web | 20. září 2013 v 19:31 | Reagovat

Moc hezu :D

2 Zuzanka Zuzanka | Web | 20. září 2013 v 19:44 | Reagovat

[1]: dík...

3 Misha Misha | E-mail | Web | 20. září 2013 v 20:16 | Reagovat

boží....honem pokráčko :-)

4 Zuzanka Zuzanka | Web | 20. září 2013 v 21:11 | Reagovat

[3]: díkes...

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 20. září 2013 v 21:29 | Reagovat

Skvelé rýchlo pokračko.

6 Zuzanka Zuzanka | Web | 20. září 2013 v 21:36 | Reagovat

[5]: děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama