Temné srdce 2/2

24. září 2013 v 18:56 | Zuzanka |  Jednorázové díly


A tak ubíhaly roky. Sakura ke svým šestnáctým narozeninám dostala nové oblečení, ke kterému byla i červená šála. Za tu dobu se už i přestala usmívat. Pein si jí zavolal, aby jí oznámil jednu věc. Proto k němu Sakura vešla do kanceláře, aniž by se obtěžovala klepat.
,,Co si chtěl Peine?" zeptala se chladně.
,,No tenkrát si s Deidarou a Hidanem nedokončila misi v zabití Sasukeho Uchihy, a tak teď se sama vydáš ho zabít." oznámil jí.
,,Sasuke Uchiha?"
,,Ano, děje se něco?" zeptal se nechápavě.
,,Ne, nic. Jen mi to jméno něco říká, ale bohužel si nemůžu vzpomenout, co." na to provedla jednoduché jutsu a zmizela v okvětních lístcích Sakury.
,,A to jsem jí ještě neřekl všechno." stěžoval si v duchu.
Sakura se objevila kousek od černovláska, který právě prohledával okolní lesy Konohy. Sasuke se jí pořádně lekl.
,,Ty jsi Sasuke Uchiha?" zeptala se chladně.
,,Jo." a černovlásek jí sjel pohledem od hlavy až k patě.
Na tváři měla několik krvácejících škrábanců, ale vypadalo to, jako by jí to nevadilo a ani nezajímalo.
,,Co potřebuješ?" zeptal se s předstíraným úsměvem.
,,Přišla jsem tě zabít." odpověděla mu.
,,Aha. A můžu aspoň znát tvé jméno, než umřu?" chtěl si z ní utahovat.
,,Nevím jediný důvod, proč bych ti ho říkala." vrátila mu to.
,,Možná proto, že mi někoho hodně připomínáš."
,,Opravdu?" pozvedla jedno obočí.
,,Jo jednu nádhernou růžovlásku tady z Konohy." a znovu se usmál, při představě té malé holčičky, která by teď byla stejně stará jako on.
,,Hm. To je možná, já pocházím z Konohy. Kdysi jsem se jmenovala Sakura Haruno, ale teď jsem už jen Sakura." na to se ušklíbla.
Sasuke na ní třeštil oči.
,,T-to není možné, Sakura by nikdy nezabila někoho, koho milovala." začal protestovat.
,,Hm. Já si pamatuju, že jak jsem kdysi utíkala z vesnice, jak jsem byla za Konohou, unesli mě Akatsuki. Ti mě taky následně vychovali. V ten den, co jsem utíkala, jsem chtěla být dost daleko od jednoho blbce a vím, že mi krvácelo srdce, které nakonec vykrvácelo a probudilo moje druhé já. Moje temné já." skončila s výkladem a zaútočila na něj.
,,Promiň." vylezlo jen z něho.
,,Za co se omlouváš?" nechápala, ale nedávala to na sobě znát.
,,Za to jak jsem tě kdysi ranil. Hodně mě to potom mrzelo. Po tom, co jsem si uvědomil, že tě taky miluju. Od té doby jsem na tebe nezapomněl." a snažil se vykrývat její rány, ale neútočil na ni.
Nechtěl jí zranit.
,,Hm." víc toho z ní nevylezlo.
,,Před několika lety jsem si dal předsevzetí, že tě jednoho dne najdu a přivedu zpátky do Konohy a ten slib míním splnit. Kvůli tomu jsem trénoval jako o život a vím, že se mi to teď vyplatí."
,,To se pleteš. Já se s tebou nevrátím. Zabiju tě tady na místě a ani nebudeš vědět jak." zavrčela na něj.
,,Nemyslím si, že je tvoje srdce tak temné, že by se ještě nedalo zachránit a aby tady nebyla najednou ta stará Sakura, kterou znám z dětství."
,,Trhni si." a znovu na něj zaútočila a mnohem silněji.
Sasuke se divil, že vůbec ustál její útok.
,,Zapomeň." a další její útok vykryl.
V duchu přemýšlel, jak jí připomene doby, kdy byla do něho bláznivě zamilovaná a udělala by pro něj cokoli na světě. A jak probudí její staré já, které je někde uvnitř ní schoulené a strachy se bojí ozvat a volá o pomoc. Ale to se dělalo dost těžko, když každou chvilku na něj útočila, čím dál tím víc nebezpečněji a silněji.
,,Můžeš mě laskavě nechat přemýšlet?" zeptal se jí.
,,Ne, nemůžu a ani nevím, proč by si teď chtěl přemýšlet. Teď by si měl spíš útočit." zašklebila se.
,,Promiň, ale já ti nechci nijak ublížit. Opravdu nechápu, proč bych měl ubližovat osobě, kterou miluju. Spíš se snažím vymyslet, jak tě vrátit do normálu." a snažil se v jejich očích najít aspoň náznak, že to s hnulo.
Jenže tam nic nenašel. V jejich očích bylo prázdno.
,,To se ti nepovede. Ani já jsem nikdy nenašla způsob, jak tomu zabránit anebo se vrátit ke svému já, které nebylo ovlivněno temnotou. No vlastně bych ti mohla poděkovat, protože to ty jsi probudil moje temné já, které nakonec nade mnou zvítězilo."
Sasukemu se v očích objevila bolest. Sám nechápal, proč mu po tvářích začaly téct slzy proudem. Přes jejich clonu se mu taky špatně bojovalo. Čehož využila růžovláska a zasáhla ho. Sasuke začal krvácet.
Kvůli bolesti, kterou pociťoval, se mu podlomila kolena a on skončil na nich. Sakura vytáhla katanu a chystala se mu zasáhnout poslední ránu.
Černovlásek se jí jen odevzdaně díval do jejich chladných očí a čekal na svůj konec. S tím, že nedokázal splnit, to, co si před lety slíbil. V hlavě se mu začala přehrávat jedna melodie písničky, kterou teď často poslouchal.


A najednou ho to trklo, jak by mohl její staré já přimět zase bojovat.
Sakura se už chystala ho probodnout katanou, když se Sasuke rychle, ale s obtížemi zvedl, chytnul jí ruce, s tím, že se nechtěně poranil o katanu a políbil jí.
Růžovláska sebou trhla, najednou nechápala své pocity. Byly totiž smíšené, jedna její část já nařizovala, aby ho zabila, ale ta druhá jí říkala, že nesmí, protože by toho potom litovala. Už jenom kvůli tomu, že ho miluje. Sakura se rozhodovala, kterou svou část má poslechnout. Dokonce to na ní bylo vidět. Její oči střídaly barvu z tmavě zelené a pohaslé na zářivě čistou zelenou. Sasuke to všechno sledoval a tak se rozhodl, že pomůže a znovu jí políbil.
Jenže najednou ho Sakura od sebe odstrčila a její oči byly znovu tmavě zelené, což nevěstilo nic dobrého. Kontrolu nad jejím tělem znovu převzalo její temné já.
,,S-aky, prosím, bojuj, já nechci, abys prohrála boj se svým špatným já, které je bezcitné. Chci zpátky moji Sakuru." aspoň se ze sebe snažil dostat, než znovu skončil díky růžovlásce na zemi, jelikož mu podrazila nohy.
,,Už je pozdě." ozvalo se její temné já.
Na to mu vrazila katanu do břicha. Z nějakého důvodu se minula, jelikož mu jí chtěla vrazit přímo do srdce. Její oči znovu změnily barvu a před ním konečně stála zase ta stará Sakura, kterou znal z dětství. Ona rychle k němu klekla, se slzami mu vytáhla tu katanu z břicha a začala mu léčit tu ránu.
,,No konečně." vydralo se mu z úst, na kterých se rýsoval šťastný úsměv.
Na to upadl do bezvědomí.
Růžovláska mu vyléčila všechny rány, zvedla se. Vytvořila jutsu, pomocí kterého ho přemístila do nemocnice a ona sama se potom přemístila do svého pokoje v Akatsuki skrýši. Tam už vůbec nebránila svým slzám, které jí začaly téct proudem.
Konan když procházela kolem jejího pokoje, uslyšela vzlyky a tak se za ní šla podívat.
,,Saky, co se děje?" zeptala se starostlivě.
,,J-já jsem Sasukeho nedokázala zabít. Donutil moje skutečné já, aby se vrátilo. To ho nikdy nebude schopno zabít, vím to. Budu muset jít za Peinem, mu oznámit výsledek a říct mu, aby tu misi dal někomu jinému." a dál plakala.
,,Myslím, že Pein se na tebe zlobit nebude." usmála se na ni.
,,Jak to?" zeptala se.
,,Protože on chtěl, aby se ti vrátilo. Chtěl, aby si zase měla skutečné city a nestala se z tebe úplná chladnokrevná bestie. Tvoje temné já tě totiž za ten nějaký čas pohltilo celou, takže si to ani nebyla ty. Proto se na tebe nebude zlobit, protože věděl, že ho nezabiješ. Ale zachráníš sebe a pak i jeho. Nemám pravdu?"
,,Jo, asi jo." vzlykala.
Snažila se nějak uklidnit, no zatím jí to nějak moc nešlo.
Sakura jakmile přestala brečet, vstala a vydala se za jejich šéfem. Tam mu všechno řekla. Ten jí jenom pohladil po vláskách a poslal jí, si odpočinout po náročném dnu. Jak bylo na něm vidět, tak se vůbec nezlobil, spíš naopak, byl rád.

V Konoze

Tsunade našla Sasukeho na lavičce v nemocnici položeného a bylo vidět, že je v bezvědomí. Přemýšlela, jak se tam dostal a co se mu stalo. A tak zavolala jednu sestřičku, ať pro něj přichystá nemocniční pokoj, kam ho potom uložily na lůžko. Na další den ráno se černovlásek probudil.
Hokage ho šla zrovna kontrolovat, když se Sasuke rozhlížel po místnosti a snažil se zjistit, kde se nachází.
,,Dobré ráno Sasuke, tak už ses nám probudil. Můžeš mi laskavě říct, co se ti stalo?" zeptala se trošku váhavě.
,,Sakura." vylezlo jen z něho.
,,Co se Sakurou?" nechápala ho.
,,Včera jsem potkal Sakuru, kousek od Konohy v lesích. Byla jiná. Její oči byly tmavě zelené a pohaslé. Její povaha chladná. Přišla mě zabít, jelikož byla členem Akatsuki."
,,Cože?" vykřikla Tsunade.
,,Říkala, že tenkrát, když utíkala, tak jí unesli Akatsuki, kteří se jí potom ujali."
,,Aha. Ale v tom případě nechápu, proč tě nezabila." vyhrkla najednou.
,,Povedlo se mi, aby její skutečné já bojovalo s tím temným. Bylo vidět, jak se jí střídají barvy očí. Ale boj vyhrálo to temné. Z nějakého důvodu mi neprobodla srdce ale břicho. Krátce na to, dostaly její oči skutečnou barvu a přede mnou stála stará Sakura. Vytáhla mi katanu z břicha a vyléčila mi rány, které mi způsobila. Dál mám jen tmu. Ani nevím, jak jsem se sem dostal." skončil svůj proslov.
Tsunade na něj třeštila oči.
,,A-a kde je Sakura teď?" zeptala se zvědavě, i když se svojí zvědavost snažila zamaskovat.
,,To právě nevím." a povzdechl si.
,,Mám takový pocit, že se s ní určitě ještě potkáš. Teď si odpočiň a za pár dnů tě propustíme." a s úsměvem odešla z nemocničního pokoje.

V Akatsuki skrýši

V den, kdy se Sasuke probral, si to Sakura zamířila za Peinem, mu oznámit, že se vrací do Konohy. Její šéf souhlasil a dal jí požehnání. Růžovláska se se všemi rozloučila a pak se přemístila rovnou do kanceláře Hokage.
,,Ah, ty budeš Sakura viď, vítej u nás. Tady je tvoje čelenka. Jo a budeš bydlet v Uchiha čtvrti, tak snad ti to nebude vadit." řekla rychle Tsunade a mířila si to s ní pryč z budovy.
,,Jak to víte?" nechápala Sakura.
,,Sasuke mi říkal, že tě potkal a co se stalo. Tak nějak mi došlo, že se vrátíš. Proto jsem se přichystala na tvůj příchod. A navíc on by byl velmi rád, kdybys tam bydlela s ním." a usmála se na ni.
,,Aha." jenom řekla.
Doprovodila jí k baráku, ve kterém bydlel černovlásek, a dala jí jeho klíče, které mu potajnu sebrala. Růžovláska se s Hokage rozloučila a vešla do jeho domu. Prošmejdila ho a nakonec zjistila, že bude muset spát v jeho posteli, jelikož tam žádná jiná nebyla. Ve skříni vyhrabala nějaké trenky a tričko. Šla se osprchovat a na kutě.
Za pár dnů, Sasukeho propustili a ten se šoural domů. Když zjistil, že nemá klíčky, nadával a tak se přemístil rovnou do svého pokoje, kde chtěl sebou praštit do postele, ale zabránil mu v tom pohled na spící Sakuru. Nechápal, co tam dělá a tak se pomalu na nic nezmohl, než na vykřiknutí.
,,Saky." to mladou dívku dostatečně probudilo.
,,Dobré ráno Sasuke. Tsunade-sama říkala, že mám bydlet s tebou. A prý se ti omlouvá, že ti čmajzla klíčky." a začala si protírat ospalé oči.
,,Tak takhle to je." a začal se smát.
A tak mu Sakura všechno dovyprávěla a ti dva spolu začali bydlet a byli spolu moc šťastní. Naruto byl taky velmi rád, že se vrátila a s Hinatou se nastěhovali k nim do čtvrti, aby to k sobě měli blíž. S tím, že blonďák prohlásil, že by neuškodilo tam otevřít obchod s rámenem. Na to se všichni začali smát.

THE END
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ady-chan Ady-chan | Web | 25. září 2013 v 9:53 | Reagovat

Moc se ti to povedlo :)

2 Zuzanka Zuzanka | Web | 25. září 2013 v 11:09 | Reagovat

[1]: díky

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 25. září 2013 v 14:34 | Reagovat

Krásna poviedka a nádherní koniec.

4 Zuzanka Zuzanka | Web | 25. září 2013 v 18:55 | Reagovat

[3]: děkuju...

5 Misha Misha | E-mail | Web | 26. září 2013 v 16:19 | Reagovat

hezká povídka...povedla se ti :-)

6 Zuzanka Zuzanka | Web | 26. září 2013 v 21:37 | Reagovat

[5]: dík...

7 ShiO_o ShiO_o | Web | 26. října 2013 v 19:41 | Reagovat

Dost napínavá povídka ... Myslela jsem si že ho přece jenom zabije :DD

8 Zuzanka Zuzanka | Web | 27. října 2013 v 11:23 | Reagovat

[7]: díks...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama