Nečekaný zvrat

21. ledna 2014 v 21:55 | Zuzanka |  Jednorázové díly


,,Jmenuju se Sakura Haruno a chodím do druháku na Konožskou střední. Už od mala jsem byla zamilovaná do Sasukeho Uchihy, ale teď ho nenávidím. Využil mých citů k němu a vyspal se semnou a potom mě odkopnul. Od té doby jsem už nikdy nedovolila mému srdci, aby mělo nade mnou větší moc, než by mělo. Jinými slovy jsem se uzavřela do sebe a zavrhla jsem cit jménem láska. Žiju sama, rodiče se před pár měsíci odstěhovali na konec města, že prý tam budou mít větší klid. Já jsem zůstala v té rušnější části, protože to mám blíž ke škole, kam zrovna dvakrát ráda nechodím. Teď k nám má přijít nový spolužák, takže je štěstí, že lavice jsou udělány jen pro jednoho člověka, jelikož já žádné kamarády nemám, pokud nepočítám toho jednoho, který se před několika lety odstěhoval. Jestli si dobře vzpomínám, jmenoval se Deidara. Jo ještě se vrátím k těm lavicím, sedím v předposlední lavici u okna a jediná volná lavice je za mnou. Takže stejně budu poblíž tomu novému. Tak doufám, že nebude jako moji ostatní spolužáci." říkala si v duchu jedna růžovláska, když si sedala do své lavice.
Za chvilku se začala plnit třída ostatními spolužáky. Ti do ní museli hned začít rýt a vysmívat se, ale byyli tam i tací, kteří byli tichého rázu. Po zvonění do třídy přišel jejich třídní Asuma s novým žákem. Měl dlouhé blonďaté vlasy, část sepnutou ve vysokém culíku.
,,Tak třído toto je váš nový spolužák Deidara." řekl Asuma.
Blonďák si prohlížel třídu a do oka mu padla růžovláska, která mu někoho připomínala, ale za boha si nemohl vzpomenout koho.
,,Sedni si prosím dozadu k oknu." poprosil ho učitel.
,,Ok." a už konečně si mohl jít sednout. To bylo jediné, co chtěl. Zaplul do lavice a pozoroval dívku před sebou. Sakuru už to pomalu začínalo štvát. Co na ni vidí? Honilo se jí hlavou. Velmi ráda by se na něho otočila a něco mu řekla, bohužel se neodvážila. A tak tu hodinu nějak strpěla a hned, jak zazvonilo, zmizela ze třídy. Deidara jí ještě chvilku pozoroval, než mu výhled zatarasili jeho noví spolužáci, kteří se ho začali ptát na samé blbosti.
Sakura mezitím vyšla po schodech na střechu, odkud byl nádherný výhled. Stoupla si k zábradlí a chvilku se dívala na město, než se otočila a sedla si na zem s tím, že se opřela o zábradlí. Věděla, jak je dlouhá přestávka, tak tam ještě pět minu seděla, než se rozhodla vrátit do třídy. Stejně měli mít další hodinu ve stejné třídě, tak proč spěchat, stěhovat se nemusela. Vrátila se do třídy a hned do ní musela začít rýt Karin.
,,Hele naše růžovka se vrátila. Nemohlas zůstat, tak kdes byla?"
,,Ne, nemohla Karin, takovou radost bych ti nikdy neudělala." zavrčela a dál si jí nevšímala.
Což rudovlásku opravdu štvalo.
,,Hej, cos jim provedla, že jsou na tebe tak zlí?" zeptal se Deidara, který jí klepal na rameno, aby ho vůbec zaregistrovala.
,,Nic Dei, to neřeš." na to se oba zarazili.
Dei? Proč jim to připadalo tak povědomé. Sakura hned věděla, která bije. Vždyť je to přece její kamarád z dětství. Sice ho na začátku nepoznala, kvůli tomu, jak moc se změnil, ale přeci jen by ho vždy po čase poznala, i když nevěděla proč. Ale rozhodla se mlčet, ať si na to přijde sám. A navíc, bude lepší, když si jí nebude všímat.
,,Jak se jmenuješ?" zeptal se.
,,Zkus hádat, můžeš třikrát." a dál si ho radši nevšímala.
Stejně začala hodina s Kurenai, u které nebylo dobré nedávat pozor.
,,Neboj, však já na to přijdu." zamumlal si pod nos.
A začal dávat pozor, protože mu aspoň někdo rozumný, Shikamaru, charakterizoval jednotlivé učitele. Ale i přes to přemýšlel nad dívčiným jménem. Chtěl na něj přijít sám, bez toho aniž b se na něj někoho zeptal. Probírali mořské živočichy, bylo to téma, které už od dětství miloval. Vášeň pro něj mu dala jeho nejlepší růžovlasá kamarádka Sakura, která mu s oblibou říkala zkráceně Dei. Měl jí vždy rád víc než jenom kamarádku, opravdu mu na ní záleželo, ale bohužel tenkrát jí musel opustit.
Najednou se bouchnul do čela. Růžové vlasy, zelené oči, Sakura. Podíval se na dívku před sebou a usmál se. Konečně na to přišel.
Učitelka se na něj tázavě podívala, cože to blbne.
,,Promiňte paní učitelku, jen jsem si právě na něco vzpomněl." omluvil se jí.
,,V pořádku, příště ale kvůli tomu tak moc nerušte hodinu."
,,Jistě." a dál ses věnoval zapisování učiva.
Po skončení hodiny se usmál.
,,Saky." oslovil dívku před sebou.
Ona sebou trhla a otočila se na něj.
,,Takže sis vzpomněl." a usmála se na něj.
,,Tak jasně. Na tebe nešlo zapomenout, jen jsem si hned neuvědomil, že seš to ty." a taky se na ní usmál.
,,Buď v klidu, já taky ne. Až když jsem tě typicky oslovila, došlo mi, že takhle říkám jenom tobě."
,,Mě zase pomohla tahle hodina. Vodní živočichové jsou stále moje oblíbené téma. A navíc mi to připomnělo tebe. No tak jsem si dal dvě a dvě dohromady, a když porovnám vzhled, pořád jsi stejná až na pár změn." zazubil se.
,,Ty ses taky moc nezměnil." vrátila mu to.
,,Já vím."
Sakura se pak zvedla a chtěla odejít, ale to by jí nesměl zastavit.
,,Kam jdeš?"
,,Na vecko a jelikož se stěhujeme, tak si beru rovnou věci, abych se nemusela vracet." na to odešla.
Blonďák si pro sebe cosi brblal, ale nakonec si pobral svoje věci a vydal se za ostatními do třídy.
Když do jiné třídy zavítala i Sakura, byla celá mokrá. Dei se na ni tázavě podíval. Docílil jen toho, že obrátila oči v sloup.
,,Kdo ti to udělal?" vychrlil na ni, jakmile kolem něho procházela.
,,Jako by na tom záleželo." řekla mu na to.
Opravdu to nechtěla rozebírat. Blonďák se zvednul a chytil jí za ruku.
,,Pojď se mnou." a vedl jí pryč z třídy.
,,Kam jdeme?"
,,Někam, kde se na tebe nebudou dívat tak divně. A navíc potřebuješ na sebe něco suchého, jinak nastydneš."
,,Hm." víc z ní už nevylezlo.
Netušila, co by mu na to měla říct. Prošli kolem jejich učitele Kakashiho, kterého měli mít. Deidara mu ale ještě cosi stihnul zašeptat.
Na to zamířili ke skříňkám. Ze své skříňky si Dei vytáhl tašku, ve které vyštrachal tričko s tepláky.
,,Tady. Měl jsem mít trénink, ale trenér volal, že se dnes z určitých důvodů ruší. Tak se to aspoň k něčemu hodí, když už jsem si to zbytečně vzal s sebou."
,,Díky." a podávané oblečení si od něj vzala.
,,Není zač." a usmál se na ni.
Sakura se zmizela převléct, a když se před ním zase objevila, vyprskl smíchy.
,,Hej to není vtipné."
,,Promiň. Ale já si nemohl pomoct. Vypadáš v tom hodně zajímavě."
,,Neříkej." mračila se.
A snažila si upravit alespoň velikost tepláků, aby jí tak neplandaly.
,,Počkej, pomůžu ti."
,,Ne díky, tohle zvládnu i sama. Už nejsem malá."
Na to si vzpomněli, jak Dei Sakuře kdysi zpravoval tepláky a co z toho vzniklo.
,,Hele ale já už nejsem takový nešika." bránil se.
,,Však to ani nikdo netvrdí." usmála se.
Opravdu jí za tu dobu, co spolu nebyli, hodně chyběl a postrádala ho. Teď už to věděla. Vždy když ho nejvíce potřebovala, tak tady pro ni byl. Jakmile vypadala aspoň trochu normálně, vrátili se do třídy na zbytek vyučování.
Zbytek vyučování uběhl docela rychle. Po škole se vydali na místo, kde si jako malí hrávali. Bylo to takové menší hřiště i s houpačkami. Sakura k jedné došla a sedla si na ni, na to se začala houpat. Deidara zamířil za ní. Stoupnul si za houpačku a pomáhal jí, aby se mnohem výš houpala. Takže se nakonec růžovláska ani neodrážela.
,,Jak ses měl v cizině?" zeptala se.
Ještě se jí nenaskytla možnost o tom s ním mluvit.
,,Špatně, nebylas tam ty." odpověděl jí.
,,Ale já to myslela vážně. Vyprávěj mi o tom." poprosila ho.
,,Však já taky." trval na svém.
,,No dobrá, ale teď už spusť." vzdala spor.
Stejně cítila, že má Deidara pravdu.
,,Hm, ale co chceš slyšet. Já nějak nevím, kde začít. Jinak jsme žili u moře, takže jsem byl pořád ve vodě. Takže jsem mohl zkoumat mořské živočichy." zasnil se.
,,I v zimě?" smála se.
,,Co v zimě?" nechápal.
,,Říkal si, že jsi byl pořád v moři, tak se ptám, jestli i v zimě." vysvětlila.
,,Zima se nepočítá." mávl rukou.
,,Jasně, jasně." usmála se.
,,A jak ses měla ty?" optal se na stejnou otázku.
,,Nudila jsem se, občas vzpomínala na tebe. Že bych zrovna nějak extra s někým vycházela, se říct nedá. Ten kluk, kterého jsem kdysi milovala, ten, před kterým si mě varoval, zneužil mých citů a vyspal se se mnou a pak odkopnul, takže ho teď nenávidím. A myslím, že je to tak vše, co se za tu dobu, cos tady nebyl, stalo. Jo a moji rodiče se odstěhovali na konec města, prý tam budou mít větší klid." řekla mu zase svoji část.
Dei chvilku mlčel a přemýšlel.
,,Rozbiju Sasukemu hubu." vyšlo po chvilce z něj.
,,Tak na to zapomeň. Z tebe žádný takový člověk nebude. To nedopustím. Nechci, aby ses kvůli mně zranil." vykřikla a už stála na nohou, protože seskočila z houpačky.
,,Ale no ták." přišel k ní a ze zadu jí obejmul ,,Já už budu hodný." pošeptal jí do ucha, které následně na to skousnul.
,,Dei." vyhrkla a chtěla se dostat z jeho ocelového sevření.
,,Dovol mi tak chvilku být. Prosím." zašeptal a stále jí nepouštěl.
,,Co se děje?" zeptala se, protože jeho počínání nechápala.
,,Moc si mi chyběla. A hrozně moc jsem tě, za tu dobu, toužil obejmout." stále jí šeptal do ucha.
Sakura se celá roztřásla, ale ne zimou. Něčím jiným, něčím, co nedokázala pojmenovat.
,,Měli bychom jít, už se začíná stmívat." chtěla co nejdřív pryč z jeho objetí.
Nevěděla, co by udělal, kdyby to zjistil. Problém byl v tom, že blonďák to až moc dobře cítil. Proto se mu na tváři objevil zářivý úsměv.
,,Tak dobře, ale doprovodím tě. Nechci, aby se ti něco stalo." řekl a propustil jí ze svého vězení.
,,Um." kývla hlavou a vydala se směr její dům.
Ale to netušila, co má její kamarád ještě v plánu. Nechtěl se jen tak vzdát, protože odmítal být jenom jejím nejlepším kamarádem. Chtěl být něčím víc. Chtěl s ní chodit, držet jí za ruce, objímat, líbat a těch věcí by se ještě našlo.
Po cestě si spolu vykládali a pošťuchovali se. Sakura se zase po dlouhé době smála opravdu od srdce a bavila se.
Když došli k Sakuřinému domu rozloučili se, ale Deidara si jí ještě jedním rychlým pohybem otočil k sobě a políbil.
,,Dobrou noc Saky." na to odešel.
,,Dobrou." řekla už do prázdna a zmizela dovnitř domu ve svých myšlenkách.
,,Proč to udělal? Jaký k tomu měl důvod?" honilo se jí hlavou.
Další den, když už vycházela z baráku do školy, všimnula si, že před brankou stojí Deidara.
,,Co ten tady dělá?" další otázka, která jí prolítla hlavou.
,,Ahoj Dei." pozdravila ho s úsměvem.
,,Zdar. Jak ses vyspala?" zajímal se.
,,Celkem dobře a ty?"
,,Moc ne. Musel jsem pořád na něco myslet." odpověděl jí se záhadným úsměvem na tváři.
,,Tak to by mě docela zajímalo na co."
,,Spíš na koho." opravil jí.
,,Neříkej, že nemůžeš spát kvůli nějaké holce." smála se.
,,Kéž by věděla, že jsem nemohl spát kvůli ní." prolétlo mu hlavou.
,,Představ si, ale je to tak, dokonce to tak je už nějak přes čtrnáct let."
Růžovláska se přestala smát. Jak to že nevěděla, že její kamarád někoho miluje?
,,Promiň. Já neměla nejmenší tušení, že někoho miluješ." omluvila se ,,A ta dívka o tom ví?" zeptala se.
,,Zatím ne. Tenkrát jsem jí to nestihl říct. A navíc milovala někoho jiného, takže jsem to před ní tajil, abych s ní mohl být." řekl a po chvilce dodal ,,Ale mám v plánu jí to brzy říct. Už se dýl nedokážu ovládat, zvlášť když je tak rozkošná." usmál se.
,,Aha. Přeju hodně štěstí." a rozeběhla se do školy.
Bolelo jí u srdce.
,,Proč?" honilo se jí hlavou.
Najednou jí ale někdo chytnul za ruku a otočil si jí směrem k sobě. A v zápětí políbil. Sakura na něj hleděla s vykulenýma očima. Ten někdo byl totiž Dei.
,,Ta osoba si ty Saky." pošeptal jí do ucha, které na to skousnul.
,,Tak prosím přede mnou nezdrhej." dodal hned na to.
,,Dei." vyšlo jí jen z úst.
,,Vím, že ti nejsem lhostejný. Jestli sis myslela, že jsem včera necítil, jak ses třásla, tak si na omylu." usmál se na ni a pohladil jí po líci.
,,Já nemám slov." vypadlo z ní po chvilce.
,,Mě bohatě stačí, když mi dáš šanci. A tak se ptám. Dáš mi ji?"
,,Ano. Navíc jsem si uvědomila, že tě taky miluju." a políbila ho.
A tak konečně Deidara dostal tu, na kterou čekal skoro patnáct let.

THE END
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | E-mail | Web | 22. ledna 2014 v 18:03 | Reagovat

pěkná povídka...a ten konec byl takový rozkošný :-)

2 Zuzanka Zuzanka | Web | 23. ledna 2014 v 16:25 | Reagovat

[1]: díky...

3 Ainokio Ainokio | Web | 23. ledna 2014 v 17:35 | Reagovat

Ňuňu:33 To je tak sladký..^^

4 Zuzanka Zuzanka | Web | 23. ledna 2014 v 18:14 | Reagovat

[3]: děkuju... :D

5 Janča-san Janča-san | Web | 24. ledna 2014 v 18:43 | Reagovat

krásne :3 po tejto poviedke budem mať asi ďalší obľúbený pár :D

6 Zuzanka Zuzanka | Web | 25. ledna 2014 v 11:29 | Reagovat

[5]: dík...

7 Aki-chan Aki-chan | Web | 28. ledna 2014 v 10:33 | Reagovat

Nadherna poviedka a ten konec bol dokonali.

8 Zuzanka Zuzanka | Web | 29. ledna 2014 v 7:36 | Reagovat

[7]: děkuju...

9 Ady-chan Ady-chan | 3. února 2014 v 19:55 | Reagovat

Kawaiiii :3

10 Zuzanka Zuzanka | Web | 4. února 2014 v 11:19 | Reagovat

[9]: díks...

11 stories-by-hin stories-by-hin | 2. března 2014 v 16:01 | Reagovat

pekné to je :) hrozne sa mi to lúbi, už to čítam najmenej 2. krát :)

12 Zuzanka Zuzanka | Web | 5. března 2014 v 13:58 | Reagovat

[11]: děkuju...

13 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 14:57 | Reagovat

Tuto povídku sem četla mnohokrát a nikdy mne neomrzela..:) Opravdu je krásná a ty.. taky krásně píšeš. :) Já vám tolik závidím, že umíte psát na téma Naruto..:) To já vychytat ty charaktery postav je u mne katastrofa..:D
Opravdu kawaií..:) Tento blog sem navštěvovala dennodenně! Už sem si myslela, že si ho zrušila, ale dobrý.. žije..:) Arigato! :P :) ^^

14 Zuzanka Zuzanka | Web | 3. března 2015 v 19:03 | Reagovat

[13]: děkuju... maturuju takže nestíhám psát... :D a docházej nápady...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama